Výstup na nejvyšší horu Makedonie a Albánie – Velky Korab 2764 m.n.m.
Makedonie – rozloha státu činí: 25km2 a žije zde 2obyvatel.Hlavním městem – Skopje (450obyvatel).
Pohoří Korab patří zého hlediska do šarského systému, na délku měří přibližně 50 km.Podklad tvoří zčité části metamorfované horniny,místy se objevují vápence.
Každoročně u příležitosti oslav Dne nezávislosti Makedonie (8 září),pořádá oddíl PSD(Planinarsko sportsko društvo) Korab Skopje. Povolení kálnímu výstupu uděluje makedonské ministerstvo vnitra(policie),vyřízení žádosti,kterou je nutné podat osobně,trvá přibližně dva týdny. Vřípadě organizovaných výprav ze zahraničí je možné podat hromadnou žádost se seznamem všech účastníků a jejich osobními údaji(náš případ).Vyžaduje se makedonský průvodce.
Výstup se uskutečnil z
Po ranním budíčku (4.00 hod.) na horském hotelu „Popova Šapka“pohoří Šar planina-hotel Slavie se vhod. autobusem přesouváme na místo pro uskutečnění výstupu.
První paprsky slunce olizují majestátní hřeben planiny Šar, když se poloprázdnou dálnicí řítíme kápadu.Za Gostivarem začínáme šplhat nekonečnou soustavou serpentin do sedla,odkud se spouštíme křehradnímu jezeru. Vstoupili jsme na území Národního parku Mavrovo.Zde doháníme kolonu autobusů,která o páte ráno vyrazila ze Skopje.Osádku tvoří hlavně domácí milovníci VHT.Pod hrází opět klesáme.Nejprve projíždíme překrásnými jedlovými lesy, avšak záhy začíná přibývat kamení.Stěny podél silnice rychle nabírají na výši a současně se nebezpečně přibližují. Ocitli jsme se vňonu Radilky.Nacházíme se kousek od východiště. Start je naplánován na sedmou.Četné jámy pomalu přestáváme vnímat,daleko pikantnější záležitost představuje přejezd několika hromad štěrku určeného kzacelení.V duchu obdivuji řidiče (Zdeněk Netolický).Vzrušení nepovoluje ani na uzoučkých můstcích.Spíše naopak. Po hodině poskakovaní míjíme bohem zapomenutou osadu Ničpur. Za ní cestu přetíná závora sárnami) Strezimir. Vstupujeme do ostře střeženého hraničního pásma. Vysedáme poblíž soutoku takřka vyschlé Adžiny reky a Štirovice. Nadmořská výška činí 1281 metrů.Na silničce panuje zmatek.Policejní džíp se snaží prokličkovat mezi autobusy,ze kterých se valí nekonečná řeka účastníků.Organizátoři jích očekávají tisícovku. Směřujeme ke karaulu Pobeda, kde je pochod oficiálně odstartován. Za ostnatým drátem kasáren vrcholí poslední přípravy.S pobytem včním pásmu úzce souvisejí i přísnější pravidla pochodu-není povoleno se vychýlit ze stanovené trasy, současně musí každý respektovat pokyny policistů a vrchol je pro účastníky „otevřen“pouze do 14.30 hod. Kdo nestíhá, má zkrátka smůlu.
Nad kasárnami nejprve stoupáme stinným listnatým lesem. Vé rokli burácí zpěněná Štirovica.Zcela bez varování skončilo pásmo lesa, před námi se rozhostily nekonečné sametové pastviny.Odpadají starosti sí – výhoda organizovaného výstupu.Tudíž je možné se naplno věnovat pozorování okolní krajiny.Poměrně často míjíme tenké potůčky a prameny.Náročná stoupání způsobuje nadměrnou spotřebu vody.
Konečně dosahujeme hlavního hřebene pohoří,který tvoří přirozenou hranicí mezi Makedonií a Albánií.Jednotvárné pastviny vystřídala malebná kulisa rozeklaných štítů. Táží se,který ze sousedních vrcholů by měl být Velký Korab.Prý ten hnedle po levici.Ještě půl hodiny a jsme tam.Vyšlapaná stezka zmizela,poskakujeme po balvanech uzoučkého „kozího hřebetu“Kepi Bard (2589 m). Vávěru příkře sestupujeme do dalšího průsmyku. Poslední stovky metrů mobilizují zbytky sil. Vždycky po několika desítkách kroků si dopřáváme pravidelné krátké pauzy. Přitom Velký Korab nepatří knijak náročním výstupům.Pouze krátký úsek na Kepi Bard lze označit za mírně exponovaný. Hlavní roli zde hraje velké převýšení a klamavý efekt luk, jež na první pohled zdánlivě činí svah méně strmým, než tomu ve skutečnosti je. Jinak vzdálenost trasy od východiska kodpovídá cca. 14 km.(převýšení 1650 m). Rozeznáváme skupinky na vrcholu. Někteří se již začali vracet. Ještě nám zbývají překonat pár drnů a menší skalku. Teprve potom nám je dopřáno se dotknout robustného patníku. Na nevelké plošině pomalu není k hnutí. Nepohoda rázem odplouvá, ve větru se třepetají vlajky, spouště aparátů cvakají jedna za druhou. Máme to za sebou. Vrchol zdoláváme 9.9.2006 cca.13.20 hod.