Kronika 2006 - TKHoral
Hlavní nabídka:
Expedice Slovensko 2006
Počet účastníků:
Vrcholy:
Babia Hora 1725 m.n.m.
Velký Choč 1611 m.n.m.
Expedice Rakousko
Počet účastníků:
Vrcholy:
Zuckerhütl 3505 m.n.m
(15.7.2006 9:55 místního času)
Großglockner 3798 m.n.m.
Počet účastníků:
Vrcholy:
Zuckerhütl 3505 m.n.m
(15.7.2006 9:55 místního času)
Großglockner 3798 m.n.m.
Expedice Makedonie a Řecko
Počet účastníků:
Vrcholy:
Titův vrch 2748 m.n.m. ( 8.9.2006 13:30 místního času)
Velký Korab 2764 m.n.m. (9.9.2006 13:10 místního času)
Mytikas (pohoří Olymp) 2917 m.n.m. (14.9.2007 8:50 místního času)
Skolio 2911 m.n.m.
Počet účastníků:
Vrcholy:
Titův vrch 2748 m.n.m. ( 8.9.2006 13:30 místního času)
Velký Korab 2764 m.n.m. (9.9.2006 13:10 místního času)
Mytikas (pohoří Olymp) 2917 m.n.m. (14.9.2007 8:50 místního času)
Skolio 2911 m.n.m.
Výstup na nejvyšší horu Makedonie a Albánie – Velky Korab 2764 m.n.m.
Makedonie – rozloha státu činí: 25km2 a žije zde 2obyvatel.Hlavním městem – Skopje (450obyvatel).
Pohoří Korab patří zého hlediska do šarského systému, na délku měří přibližně 50 km.Podklad tvoří zčité části metamorfované horniny,místy se objevují vápence.
Každoročně u příležitosti oslav Dne nezávislosti Makedonie (8 září),pořádá oddíl PSD(Planinarsko sportsko društvo) Korab Skopje. Povolení kálnímu výstupu uděluje makedonské ministerstvo vnitra(policie),vyřízení žádosti,kterou je nutné podat osobně,trvá přibližně dva týdny. Vřípadě organizovaných výprav ze zahraničí je možné podat hromadnou žádost se seznamem všech účastníků a jejich osobními údaji(náš případ).Vyžaduje se makedonský průvodce.
Výstup se uskutečnil z
Po ranním budíčku (4.00 hod.) na horském hotelu „Popova Šapka“pohoří Šar planina-hotel Slavie se vhod. autobusem přesouváme na místo pro uskutečnění výstupu.
První paprsky slunce olizují majestátní hřeben planiny Šar, když se poloprázdnou dálnicí řítíme kápadu.Za Gostivarem začínáme šplhat nekonečnou soustavou serpentin do sedla,odkud se spouštíme křehradnímu jezeru. Vstoupili jsme na území Národního parku Mavrovo.Zde doháníme kolonu autobusů,která o páte ráno vyrazila ze Skopje.Osádku tvoří hlavně domácí milovníci VHT.Pod hrází opět klesáme.Nejprve projíždíme překrásnými jedlovými lesy, avšak záhy začíná přibývat kamení.Stěny podél silnice rychle nabírají na výši a současně se nebezpečně přibližují. Ocitli jsme se vňonu Radilky.Nacházíme se kousek od východiště. Start je naplánován na sedmou.Četné jámy pomalu přestáváme vnímat,daleko pikantnější záležitost představuje přejezd několika hromad štěrku určeného kzacelení.V duchu obdivuji řidiče (Zdeněk Netolický).Vzrušení nepovoluje ani na uzoučkých můstcích.Spíše naopak. Po hodině poskakovaní míjíme bohem zapomenutou osadu Ničpur. Za ní cestu přetíná závora sárnami) Strezimir. Vstupujeme do ostře střeženého hraničního pásma. Vysedáme poblíž soutoku takřka vyschlé Adžiny reky a Štirovice. Nadmořská výška činí 1281 metrů.Na silničce panuje zmatek.Policejní džíp se snaží prokličkovat mezi autobusy,ze kterých se valí nekonečná řeka účastníků.Organizátoři jích očekávají tisícovku. Směřujeme ke karaulu Pobeda, kde je pochod oficiálně odstartován. Za ostnatým drátem kasáren vrcholí poslední přípravy.S pobytem včním pásmu úzce souvisejí i přísnější pravidla pochodu-není povoleno se vychýlit ze stanovené trasy, současně musí každý respektovat pokyny policistů a vrchol je pro účastníky „otevřen“pouze do 14.30 hod. Kdo nestíhá, má zkrátka smůlu.
Nad kasárnami nejprve stoupáme stinným listnatým lesem. Vé rokli burácí zpěněná Štirovica.Zcela bez varování skončilo pásmo lesa, před námi se rozhostily nekonečné sametové pastviny.Odpadají starosti sí – výhoda organizovaného výstupu.Tudíž je možné se naplno věnovat pozorování okolní krajiny.Poměrně často míjíme tenké potůčky a prameny.Náročná stoupání způsobuje nadměrnou spotřebu vody.
Konečně dosahujeme hlavního hřebene pohoří,který tvoří přirozenou hranicí mezi Makedonií a Albánií.Jednotvárné pastviny vystřídala malebná kulisa rozeklaných štítů. Táží se,který ze sousedních vrcholů by měl být Velký Korab.Prý ten hnedle po levici.Ještě půl hodiny a jsme tam.Vyšlapaná stezka zmizela,poskakujeme po balvanech uzoučkého „kozího hřebetu“Kepi Bard (2589 m). Vávěru příkře sestupujeme do dalšího průsmyku. Poslední stovky metrů mobilizují zbytky sil. Vždycky po několika desítkách kroků si dopřáváme pravidelné krátké pauzy. Přitom Velký Korab nepatří knijak náročním výstupům.Pouze krátký úsek na Kepi Bard lze označit za mírně exponovaný. Hlavní roli zde hraje velké převýšení a klamavý efekt luk, jež na první pohled zdánlivě činí svah méně strmým, než tomu ve skutečnosti je. Jinak vzdálenost trasy od východiska kodpovídá cca. 14 km.(převýšení 1650 m). Rozeznáváme skupinky na vrcholu. Někteří se již začali vracet. Ještě nám zbývají překonat pár drnů a menší skalku. Teprve potom nám je dopřáno se dotknout robustného patníku. Na nevelké plošině pomalu není k hnutí. Nepohoda rázem odplouvá, ve větru se třepetají vlajky, spouště aparátů cvakají jedna za druhou. Máme to za sebou. Vrchol zdoláváme 9.9.2006 cca.13.20 hod.
Makedonie – rozloha státu činí: 25km2 a žije zde 2obyvatel.Hlavním městem – Skopje (450obyvatel).
Pohoří Korab patří zého hlediska do šarského systému, na délku měří přibližně 50 km.Podklad tvoří zčité části metamorfované horniny,místy se objevují vápence.
Každoročně u příležitosti oslav Dne nezávislosti Makedonie (8 září),pořádá oddíl PSD(Planinarsko sportsko društvo) Korab Skopje. Povolení kálnímu výstupu uděluje makedonské ministerstvo vnitra(policie),vyřízení žádosti,kterou je nutné podat osobně,trvá přibližně dva týdny. Vřípadě organizovaných výprav ze zahraničí je možné podat hromadnou žádost se seznamem všech účastníků a jejich osobními údaji(náš případ).Vyžaduje se makedonský průvodce.
Výstup se uskutečnil z
Po ranním budíčku (4.00 hod.) na horském hotelu „Popova Šapka“pohoří Šar planina-hotel Slavie se vhod. autobusem přesouváme na místo pro uskutečnění výstupu.
První paprsky slunce olizují majestátní hřeben planiny Šar, když se poloprázdnou dálnicí řítíme kápadu.Za Gostivarem začínáme šplhat nekonečnou soustavou serpentin do sedla,odkud se spouštíme křehradnímu jezeru. Vstoupili jsme na území Národního parku Mavrovo.Zde doháníme kolonu autobusů,která o páte ráno vyrazila ze Skopje.Osádku tvoří hlavně domácí milovníci VHT.Pod hrází opět klesáme.Nejprve projíždíme překrásnými jedlovými lesy, avšak záhy začíná přibývat kamení.Stěny podél silnice rychle nabírají na výši a současně se nebezpečně přibližují. Ocitli jsme se vňonu Radilky.Nacházíme se kousek od východiště. Start je naplánován na sedmou.Četné jámy pomalu přestáváme vnímat,daleko pikantnější záležitost představuje přejezd několika hromad štěrku určeného kzacelení.V duchu obdivuji řidiče (Zdeněk Netolický).Vzrušení nepovoluje ani na uzoučkých můstcích.Spíše naopak. Po hodině poskakovaní míjíme bohem zapomenutou osadu Ničpur. Za ní cestu přetíná závora sárnami) Strezimir. Vstupujeme do ostře střeženého hraničního pásma. Vysedáme poblíž soutoku takřka vyschlé Adžiny reky a Štirovice. Nadmořská výška činí 1281 metrů.Na silničce panuje zmatek.Policejní džíp se snaží prokličkovat mezi autobusy,ze kterých se valí nekonečná řeka účastníků.Organizátoři jích očekávají tisícovku. Směřujeme ke karaulu Pobeda, kde je pochod oficiálně odstartován. Za ostnatým drátem kasáren vrcholí poslední přípravy.S pobytem včním pásmu úzce souvisejí i přísnější pravidla pochodu-není povoleno se vychýlit ze stanovené trasy, současně musí každý respektovat pokyny policistů a vrchol je pro účastníky „otevřen“pouze do 14.30 hod. Kdo nestíhá, má zkrátka smůlu.
Nad kasárnami nejprve stoupáme stinným listnatým lesem. Vé rokli burácí zpěněná Štirovica.Zcela bez varování skončilo pásmo lesa, před námi se rozhostily nekonečné sametové pastviny.Odpadají starosti sí – výhoda organizovaného výstupu.Tudíž je možné se naplno věnovat pozorování okolní krajiny.Poměrně často míjíme tenké potůčky a prameny.Náročná stoupání způsobuje nadměrnou spotřebu vody.
Konečně dosahujeme hlavního hřebene pohoří,který tvoří přirozenou hranicí mezi Makedonií a Albánií.Jednotvárné pastviny vystřídala malebná kulisa rozeklaných štítů. Táží se,který ze sousedních vrcholů by měl být Velký Korab.Prý ten hnedle po levici.Ještě půl hodiny a jsme tam.Vyšlapaná stezka zmizela,poskakujeme po balvanech uzoučkého „kozího hřebetu“Kepi Bard (2589 m). Vávěru příkře sestupujeme do dalšího průsmyku. Poslední stovky metrů mobilizují zbytky sil. Vždycky po několika desítkách kroků si dopřáváme pravidelné krátké pauzy. Přitom Velký Korab nepatří knijak náročním výstupům.Pouze krátký úsek na Kepi Bard lze označit za mírně exponovaný. Hlavní roli zde hraje velké převýšení a klamavý efekt luk, jež na první pohled zdánlivě činí svah méně strmým, než tomu ve skutečnosti je. Jinak vzdálenost trasy od východiska kodpovídá cca. 14 km.(převýšení 1650 m). Rozeznáváme skupinky na vrcholu. Někteří se již začali vracet. Ještě nám zbývají překonat pár drnů a menší skalku. Teprve potom nám je dopřáno se dotknout robustného patníku. Na nevelké plošině pomalu není k hnutí. Nepohoda rázem odplouvá, ve větru se třepetají vlajky, spouště aparátů cvakají jedna za druhou. Máme to za sebou. Vrchol zdoláváme 9.9.2006 cca.13.20 hod.
Výstup na nejvyšší horu Řecka – Olympos – Mytikas 2917 m.n.m.
Řecko – nejjižnější země Balkánského poloostrova je jednou zějších vě. Plošně nejrozsáhlejším pohořím Řecka je Pindos. Nejvyšším a jedním zíce vyhledávaných horských celků Řecka je mytologický Olympos (Olymp) vízkosti Soluňského zálivu. Rozloha státu činí 132km2. Hlavní město – Atény.
Olympos- Mytikas-2917 m.n.m.
Olympos- Mytikas-2917 m.n.m.
Olympos – sídlo řeckých bohů, posvátné a nesnadno dostupné místo je nejvyšším masivem Řecka, týčícím se do takřka tříkilometrové výše vřední blízkosti moře. Tím úplně nejvyšším je skalnatý „vějíř“ hory Mytikas.
Pohoří Olympos je přístupné od východu, tedy od břehů Themského zálivu. Funkci oficiální vstupní brány zde plní městečko Litochoro. Vzhůru do hor vede sjízdná silnice, která mnohými serpentinami překonává převýšení přes 800 m po malou plošinu Prionia (cca.1100 m), která je samotným výchozím místem pro výstup na Olymp. Buď se tam dá dostat bezpečně autostopem nebo jako my naším autobusem „Volvo“.
Vální části Olympu slouží turistům a horolezcům celkem 4 horské chaty. Pro klasický výstup od strže Prioni to je především chata Refuge A- Spiios Aghapitos (2100 m). Zároveň je zde možné požádat o klíč od nejvýše položené horolezecké útulny vří – Refuge S.E.O. – Yiósos Apostolidis (2750 m) na planině Muses. Vízkosti útulny stojí další chata vří Refuge C – Christos Kakalo (2650 m). Poslední chatou je Refuge B – Vrasopulos (1900 m) na jižním okraji masívu.
My jsme základního místa na plošině Prionia dosáhli naším autobusem „Volvo“ z Litochora po asfaltové silnici.
Celý výstup vámci jednodenního výletu je vřípadě výjezdu na parkoviště Prionia (náš případ) vásadě možný ( 10 hod. vsměrech), proto je lepší akci rozdělit na dva dny. Od plošiny Prionia kě Refuge Cesta nám trvala cca.3 hod. Někteří jedinci to zvládli za 2 hod. Tentýž den jsme se ubytovali (10,- €/os), držitelé průkazu (8,- €/os). Všech 22 lidí naší skupiny bylo sáním spokojeno.
Důležitým faktorem pro zdárné dosažení vrcholu Mytikas je včasný nástup na tůru.Výstup jsme si naplánovali na sedmou hodinu ranní, abychom nejvyššího vrcholu Řecka dosáhli nejpozději do 10 hod. dopoledne. Později přibývá oblačnost, takřka každý den kčeru přicházejí prudké a nebezpečné bouře. Od chaty pokračuje výstup již nad hranicí lesa upraveným štěrkovým chodníkem. Po dosažení hřebene se dostáváme na rozcestí. Doprava odbočuje chodník, který vzdušným traversem podchází pod věžemi hlavního vrcholu Olympu a kuloárem Lóuki vede na Mytikas, vlevo vede cesta kčnímu hřebeni Kermidi-Pagos-Simeoforos-Litochoro. My stoupáme přímým výstupem ostrou hranou, kterou vysílá na jih hlavní hřeben. Dostáváme se do sedla, odkud se poprvé objevuje mírně skloněný hrot druhého nejvyššího vrcholu pohoří – Skolio (2911 m). Dále stoupáme po ostří hřebene přes nenápadný vršek Kaki Skála
( česky něco jako Shnilé schodiště ), nádherné výhledy na Mytikas a do hloubek kaňonu Enipeas. Na Mytikas pokračuje ze sedla pod vrškem Kaki Skála úzká a strmá skalnatá stezka nejprve dolů do kotliny pod vrchol. Závěrečná lezecká vložka je jen pro zkušené borce, co my víceméně splňujeme. Na vrcholu nás vítá geodetický bod, řecká vlajka a vrcholová kniha, do které se všichni zapisujeme. Vrchol zdoláváme 14.9.2006 cca. 9.30 hod. řeckého času. Rozhled je za příznivého počasí fantastický, co se nám povedlo na 100 %(azůro).Nejfantastičtější je však pohled do kotle Kazania, kde se neustále „vaří“mlha a mraky.Po půl hodinovém kochání na vrcholu a nezbytné vrcholovky se vracíme zpět na vršek Kaki Skála. Měli jsme ještě časovou rezervu a tak jsme se rozhodli vystoupit na blizký Skolio (2911 m) sým pohledem do děsivého kotle“Diovy kuchyně“- kotle Kazania. Pod severními kolmými stěnami Mytikase. Od Kaki Skáli je to na vrchol Skolio cca.0,30 hod. Vracíme se zpět stejnou cestou, na chatě Refuge A si odpočineme a spolní se vracíme na plošinu Prionia, kde nás čeká již náš autobus.
Pohoří Olympos je přístupné od východu, tedy od břehů Themského zálivu. Funkci oficiální vstupní brány zde plní městečko Litochoro. Vzhůru do hor vede sjízdná silnice, která mnohými serpentinami překonává převýšení přes 800 m po malou plošinu Prionia (cca.1100 m), která je samotným výchozím místem pro výstup na Olymp. Buď se tam dá dostat bezpečně autostopem nebo jako my naším autobusem „Volvo“.
Vální části Olympu slouží turistům a horolezcům celkem 4 horské chaty. Pro klasický výstup od strže Prioni to je především chata Refuge A- Spiios Aghapitos (2100 m). Zároveň je zde možné požádat o klíč od nejvýše položené horolezecké útulny vří – Refuge S.E.O. – Yiósos Apostolidis (2750 m) na planině Muses. Vízkosti útulny stojí další chata vří Refuge C – Christos Kakalo (2650 m). Poslední chatou je Refuge B – Vrasopulos (1900 m) na jižním okraji masívu.
My jsme základního místa na plošině Prionia dosáhli naším autobusem „Volvo“ z Litochora po asfaltové silnici.
Celý výstup vámci jednodenního výletu je vřípadě výjezdu na parkoviště Prionia (náš případ) vásadě možný ( 10 hod. vsměrech), proto je lepší akci rozdělit na dva dny. Od plošiny Prionia kě Refuge Cesta nám trvala cca.3 hod. Někteří jedinci to zvládli za 2 hod. Tentýž den jsme se ubytovali (10,- €/os), držitelé průkazu (8,- €/os). Všech 22 lidí naší skupiny bylo sáním spokojeno.
Důležitým faktorem pro zdárné dosažení vrcholu Mytikas je včasný nástup na tůru.Výstup jsme si naplánovali na sedmou hodinu ranní, abychom nejvyššího vrcholu Řecka dosáhli nejpozději do 10 hod. dopoledne. Později přibývá oblačnost, takřka každý den kčeru přicházejí prudké a nebezpečné bouře. Od chaty pokračuje výstup již nad hranicí lesa upraveným štěrkovým chodníkem. Po dosažení hřebene se dostáváme na rozcestí. Doprava odbočuje chodník, který vzdušným traversem podchází pod věžemi hlavního vrcholu Olympu a kuloárem Lóuki vede na Mytikas, vlevo vede cesta kčnímu hřebeni Kermidi-Pagos-Simeoforos-Litochoro. My stoupáme přímým výstupem ostrou hranou, kterou vysílá na jih hlavní hřeben. Dostáváme se do sedla, odkud se poprvé objevuje mírně skloněný hrot druhého nejvyššího vrcholu pohoří – Skolio (2911 m). Dále stoupáme po ostří hřebene přes nenápadný vršek Kaki Skála
( česky něco jako Shnilé schodiště ), nádherné výhledy na Mytikas a do hloubek kaňonu Enipeas. Na Mytikas pokračuje ze sedla pod vrškem Kaki Skála úzká a strmá skalnatá stezka nejprve dolů do kotliny pod vrchol. Závěrečná lezecká vložka je jen pro zkušené borce, co my víceméně splňujeme. Na vrcholu nás vítá geodetický bod, řecká vlajka a vrcholová kniha, do které se všichni zapisujeme. Vrchol zdoláváme 14.9.2006 cca. 9.30 hod. řeckého času. Rozhled je za příznivého počasí fantastický, co se nám povedlo na 100 %(azůro).Nejfantastičtější je však pohled do kotle Kazania, kde se neustále „vaří“mlha a mraky.Po půl hodinovém kochání na vrcholu a nezbytné vrcholovky se vracíme zpět na vršek Kaki Skála. Měli jsme ještě časovou rezervu a tak jsme se rozhodli vystoupit na blizký Skolio (2911 m) sým pohledem do děsivého kotle“Diovy kuchyně“- kotle Kazania. Pod severními kolmými stěnami Mytikase. Od Kaki Skáli je to na vrchol Skolio cca.0,30 hod. Vracíme se zpět stejnou cestou, na chatě Refuge A si odpočineme a spolní se vracíme na plošinu Prionia, kde nás čeká již náš autobus.
Úvod | Kronika 2023 | Kronika 2022 | Kronika 2021 | Kronika 2020 | Kronika 2019 | Kronika 2018 | Kronika 2017 | Kronika 2016 | Kronika 2015 | Kronika 2014 | Kronika 2013 | Kronika 2012 | Kronika 2011 | Kronika 2010 | Kronika 2009 | Kronika 2008 | Kronika 2007 | Kronika 2006 | Kronika 2005 | Kronika 2004 | Hlavní mapa webu